Od září letošního roku sídlí v Rostovské ulici v Praze -Vršovicích Naše škola Praha. Jedná se o akreditovanou základní školu zapsanou v rejstříku škol. A pokud vše dobře dopadne, od září 2020 začne na stejné adrese působit i střední škola nazvaná Naše lyceum. V Praze jsou desítky základních a středních škol, ale tato se svým pojetím výuky, přístupem pedagogů k žákům i celkovou filozofií vzdělávání od ostatních odlišuje. Čím, na to jsme se zeptali nejen ředitelky školy Štěpánky Rajchlové, ale i jejích učitelů-průvodců, rodičů dětí, které do školy docházejí, a nakonec i samotných žáků.
* Naše škola Praha, trošku neobvyklý název…
Odpověď je jednoduchá. Škola vznikla z iniciativy rodičů, dětí a průvodců, kteří odešli jednorázově z 2. Scioškoly, na které jsme dříve působili. V logu máme tři žluté „míčky“, které symbolizují trojici rodiče – děti – průvodce. Takže Naše škola je opravdu naše. První rok po odchodu z 2. Scioškoly jsme působili jako vzdělávací skupina. Děti byly zapsané na domácím vzdělávání a všechno vzniklo během několika týdnů, kdy jsme si museli vybojovat místo na slunci.
* Kolik má v současné době Naše škola Praha žáků?
Teď máme 65 dětí v devíti ročnících základní školy. Jsme tedy základní devítiletá škola. Naším záměrem je mít v jedné třídě do 15 žáků. Už dnes se některé třídy tomuto počtu blíží, máme v nich 12-13 dětí, v jiných je zatím míst více. Proto bychom rádi v Naší škole Praha přivítali další zájemce o náš typ vzdělávání.
* Mohla byste říct několik slov o systému vzdělávacího procesu ve vaší škole?
Vzdělávací proces je v Naší škole Praha založen především na tom, že je zde bezpečné klima a respektující prostředí. Snažíme se v rámci vzdělávacího plánu vybírat to, co je pro děti potřebné, co bude přínosné pro jejich život a bude jim k něčemu dobré. Podporujeme samostatnost dětí a také na ně v určité míře přenášíme zodpovědnost, aby si uvědomily, že škola je především jejich. Takže se o ni musejí podle svých sil starat, mají na starosti třeba úklid, vedení ranního kruhu, navrhování pravidel a hlasování o nich atd. Cílíme na to, aby se tu děti cítily dobře a byly rovnocennými partnery s dospěláky vždy, když je to možné a dává to smysl.
* V čem se tedy liší zdejší výuka od klasických státních škol?
Tak třeba už zahájením vyučování. Celá škola se sejde a říkáme si, jak bude den vypadat. Na tomto ranním kruhu jsme všichni – žáci i pedagogové. Díky tomu se všichni známe, každý ví, kdo je jaký průvodce, známe každé dítě. Při vyučování se snažíme s žáky kooperovat, zjišťujeme, zda o probírané problematice už něco vědí, zda si o ní něco načetli. Děti toho spoustu znají, není třeba jim „moudro“ diktovat a jenom přinášet. Výuka je hodně interaktivní a je hlavně o diskuzi. Děti velmi dobře spolupracují, neskrývají to, co samy vymyslely, nedělá jim problém spolupracovat se spolužáky. Říkají, co si k tématu myslí, hlásí se o slovo a dovedou si dávat navzájem zpětnou vazbu. Společně tak bádáme a přicházíme věcem „na kloub“. A to nejen v předmětech, jako jsou např. přírodopis nebo fyzika, ale třeba i ve výuce češtiny a cizích jazyků. Látku neopouštíme dřív, než jí žáci porozumí.
* Říkala jste, že žáky vedou průvodci. Jaký je rozdíl mezi průvodcem a klasickým učitelem?
Řekla bych, že tento rozdíl vystihuje přesně pojem učit a provádět. Učitel je ten, kdo si stoupne ve třídě před žáky, seznámí je s fakty probírané látky, to podstatné jim napíše na tabuli a s žáky nediskutuje. Průvodce je pedagog, který s dětmi o látce diskutuje, provádí je tématem a předává jim jejich „roli“ angažovaných spolupracovníků. Tedy shrnuto, je méně striktní v tom, že by přinášel poznání, aniž by o něm s dětmi diskutoval.
* Jak probíhá v Naší škole Praha hodnocení žáků?
Různě, podle věku dětí. Čím je dítě starší, tím víc je zodpovědné za to, jak si ve škole vede. U menších dětí probíhá týdenní plánování a dostávají zpětnou vazbu, jak se jim dařilo, ve formě komentáře nebo i popovídání. U starších dětí se limit plánování prodlužuje a nejstarší děti mají dvouměsíční plány. Na konci dvouměsíčního období je týden, kdy se kontroluje splněná průvodka, což je v podstatě plán každého žáka, také probíhá testování, které se hodnotí procenty. Děti vědí, jaká je hranice úspěšnosti, ve které by se měly pohybovat. Máme nepodkročitelné minimum 30%. Když toto žák nesplní, musí test opakovat a zároveň má možnost napsat si jakýkoliv opravný test, pokud cítí, že by ho dokázal napsat lépe.
* Nesvádí žáky fakt, že nedostávají čtyřky a pětky tak trošku k lemplovitosti?
Je zajímavé, že někteří žáci na druhém stupni nás požádali, že by chtěli na vysvědčení převést hodnocení na klasické známky. Hodně jsme se nad tím zamýšleli, protože za známkou se může mnohdy skrývat něco, co není na první pohled zřejmé. Třeba že dvojka může být vytažená trojka nebo pokažená jednička. Navíc, hodnocení známkami není zdaleka všude stejné. Takže nakonec bude naše hodnocení docela objemné v tom smyslu, že žáci dostanou známku, ale bude ji provázet podrobné hodnocení i měkkých dovedností, aby všemu porozuměli. Máme dojem, že právě tohle je hodně pro děti přínosné, protože samy chtějí vědět, jak si stojí. Potřebují mít zpětnou vazbu a potřebují tomu rozumět. A pokud se týká lemplovitosti, myslím, že žáci si uvědomují, že se učí pro sebe, že jsou nabyté vědomosti pro ně důležité. A mě osobně překvapuje, že děti v Naší škole nemají např. tendenci podvádět při počítání bodů v testu, což jsem zažívala na státní škole. Vedeme děti mimo jiných věcí k čestnosti a výsledky mě vělmi těší.
* Dá se vůbec v Naší škole Praha propadnout?
Samozřejmě dá. Kdyby dítě permanentně neplnilo oněch požadovaných 30 %, tak nám nic jiného nezbude, než mu navrhnout, aby opakovalo ročník. Ale ještě se to nestalo. Měli jsme případ opakování ročníku jenom ze zdravotních důvodů.
* A jaké je u vás školné?
V současné době máme školné 9.500,- Kč měsíčně za jednoho žáka a platí se 10 školních měsíců ve školním roce ideálně ve dvou splátkách.
* Máte porovnání výsledků vašich žáků s jejich vrstevníky na státních školách?
Máme zprávy od dětí, které znají své vrstevníky ze státních škol. Dále víme, že se loňským deváťákům vede na středních školách dobře. A velké srovnání mají naši žáci ze současné deváté třídy, kteří docházejí na přípravy k přijímacím zkouškám na střední školy. A naši žáci si nevedou vůbec špatně. Sami jsou mnohdy překvapení, co všechno vědí a hlavně, jak čemu rozumí. To je pro nás velmi dobrý signál.
* Hovořili jsme o odlišnostech vaší školy a klasické státní školy. Jaké se v Naší škole Praha vůbec vyučují předměty?
Český jazyk, od 1. třídy anglický jazyk, matematika, tělesná výchova a od 8. třídy i druhý světový jazyk, aktuálně buď francouzština nebo španělština. Dále máme předmět s názvem Příroda, který v sobě integruje biologii, zeměpis, fyziku a chemii. Dalším předmětem je Společnost zahrnující dějepis, občanskou výchovu, ale třeba i literaturu. Potom vyučujeme předmět pojmenovaný Život. Ten navazuje na praktický život, kde se děti třeba dozvědí, jak funguje firma, nebo kolik stojí domácnost, jsou tam základy politiky, náboženství apod. Jiný předmět jsme nazvali Studio. Obsahuje výtvarné a pracovní činnosti, hudbu – celkově se zabývá uměním. A pak máme předmět s názvem Výchovná dramatika, je zahrnut v RVP, a týká se sociálního soužití dětí ve třídě, kreativity dětí a jejich schopnosti spolupracovat. Žáci si při něm řeší formou scének nastalé situace ve třídě. Je to velmi tvůrčí hodina a trošku funguje i jako prevence proti šikaně nebo jakýmkoliv potížím ve třídě.
* Už má vaše škola nějaké absolventy a jak si nyní vedou?
Loni odešli první deváťáci. A všichni se dostali na střední školu v podstatě tam, kam chtěli. A vedou si dobře. Někteří přišli i na Den otevřených dveří a rodiče jejich bývalých spolužáků hodně zajímalo, jestli jim naše škola dala dobré základy. Říkali, že povinnosti v Naší škole bylo docela náročné plnit, látka se probírala dost do hloubky, ale díky tomu teď nemají žádné problémy.
* Od září 2020 byste chtěli otevřít také střední školu. Můžete k ní sdělit nějaké podrobnosti?
Od září budeme otevírat 1. ročník středí školy – kombinovaného lycea, na kterou se k nám mohou zájemci hlásit. Řídit ji bude kolega Tomáš Obdržálek. Maximální kapacita ročníku bude 20 studentů. Čtyřleté studium bude zakončené maturitou. Lyceum bude zajímavé tím, že si studenti budou moci volitelnými předměty vybrat více technický, nebo přírodovědný či humanitní směr. Cílem studia bude všeobecný přehled a odhalení silných stránek žáků, k čemuž směřujeme praxemi a velkou návazností na skutečný život, aby děti zjistily, v čem budou ve svém životě šikovné. Už teď s kolegou Obdržálkem a žáky devátých tříd, kteří se přihlásili, že s námi chtějí spolupracovat, tvoříme koncepci lycea. Chceme, aby střední škola navazovala na naši základní školu ve smyslu hodnot, pravidel a zároveň dalšího přenášení zodpovědnosti na děti.
* Mohou se do Naší školy Praha hlásit ještě další děti?
Do některých ročníků ještě děti přijímáme i teď v průběhu školního roku. Plný je již pátý ročník. Je to ročník, který je exponovaný tím, že v Praze vniklo hodně škol, které mají podobný přístup k dětem jako my, ale končí 5. ročníkem. A rodič je tedy postaven do situace, že buď dá dítě zpátky do státního systému na 2. stupeň, nebo na víceleté gymnázium. A řada rodičů hledá devítiletou základní školu s respektujícím přístupem. Dále máme poměrně plnou sedmou třídu, tam zbývají už poslední dvě místa. Máme i dost zájemců o budoucí první třídu. Chceme provozovat školu, kde nás bude 150 včetně dospěláků.
* Jaké žáky na vaší škole rádi přivítáte?
Naše škola je pro děti, které jsou aktivní, chtějí se podílet na svém směřování v životě, jsou z rodin, které takto přemýšlejí a přenášejí zodpovědnost na své dítě už cíleně.
Pro takové děti je Naše škola jako dělaná. Kdosi o nás prohlásil, že jsme „základka s lidskou tváří“. Koho zajímá víc podrobností o Naší škole, může se podívat na webové stránky naseskolapraha.cz, na instagram instagram.com/naseskolapraha/ nebo nám napsat na e-mail skola@naseskolapraha.cz.
Několik otázek jsme položili i průvodcům Naší školy Praha…
* Proč jste se rozhodli jít do tohoto nového/začínajícího projektu?
Protože jsem znala lidi v týmu, naprosto jsem jim věřila, a věděla jsem, že máme společný cíl – školu, která je přátelská k dětem, a která dokáže vyvážit řád a svobodu. (Alča)
Šel jsem do toho hlavně kvůli kolektivu průvodců, kteří jsou sehraní, přátelští a hlavně dobří v tom, co dělají. Dalším důvodem je možnost výrazně ovlivňovat všechny aspekty toho, jaká Naše škola je – od nejobecnějších východisek vzdělávací koncepce až po tvar věšáčků na ručníky. Tenhle pocit – že Naše škola je opravdu naše a ne jen zřizovatele, ředitele atd. – je pro mě hodně důležitý. (Ondřej Fiedler)
Protože jsem věřila, že dokážeme udělat školu, která má hlavu a patu. Protože jsem věřila, že předchozí zkušenost nebyla dvouletou promrhanou energií. Protože jsem věřila, že máme představu o tom, co chceme a nechceme. Protože jsem věřila v naše spojení jako týmu. Protože jsem si vážila hodnot, které jsme společně vyznávali. A hlavně, protože jsem stále věřila, že přispívat ke změně českého školství vlastní iniciativou má velký smysl. (Eliška Pácaltová)
* Co je předností Naší školy Praha?
V Naší škole se snoubí dobré prvky klasiky s alternativou. Dbá se tu na vyvážení znalostí a dovedností. Pečujeme o vztahy v týmu i vztahy dětí mezi sebou. O učení se u nás neustále přemýšlí a u toho všeho je ještě čas a prostor na spoustu legrace. Těch předností je hodně a určitě jsem na něco zapomněl… (Martin)
Největší předností je pro mě téma bezpečného prostředí a učení se. Jasně, že oboje spolu zákonitě souvisí. Pečujeme o bezpečné prostředí, dokonce ho máme na vědomí jako nutnou podmínku, kterou musíme splnit před samotným učením. Projevuje se to tak, že řešíme situace, když se někdo bezpečně nebo v pohodě necítí. Je to sice náročná a neustávající činnosti, ale každý, kdo k nám do školy vstoupí, si ji hned všímá. Učení by mohlo být banální, na základní škole by nikdo asi ani nepředpokládal, že to bude jinak. První předností je to, že se snažíme vyjít naproti individuálním potřebám, aby se mohl každý u nás učit. Druhou předností tohoto bodu je, že samotné učení se bere jako dovednost, které se tu děti cíleně učí. (Jan)
Mně přijde, že je tu učení se vnímáno dětmi i dospěláky s velkým respektem a je bráno jako něco, čeho si vážíme. A když se to děje v prostředí, kam se ráno těším, protože budu snídat spolu s kolegy, povídat si s dětmi a budu ve společenství, kde se mají lidé rádi a v úctě, je to prostě moc fajn. (Ivan Čermák)
* Jaké to pro vás je pracovat s dětmi v Naší škole?
Skvělé, protože děti v Naší škole na mě působí jako velmi motivované k učení, a dá se tak s nimi ve výuce výborně pracovat. Nejvíc na nich obecně oceňuji to, že ve výuce zvládnou plně respektovat autoritu dospělého vyučujícího (i když si s ním tykají) a vzápětí dokážou „přecvaknout“ do modu, kdy pro ně už nejsem vyučující, ale kamarád. Dříve bych nikdy neřekl, že je něco takového možné. (Ondřej Fiedler)
Velká radost a také příjemná výzva. Stále se učíme od sebe navzájem. Neuzavřít se tomuhle učení a zůstat otevřený věcem/situacím, které přicházejí. Je to práce v přítomnosti s otevřeným srdcem a nataženou dlaní. Nedávno jsem na Rozhovorech říkala, že ta naše role průvodců je tu od toho, abychom děti sledovali, a když spadnou, byli tu pro ně, abychom jim podali ruku a oni mohli jít zase dál. (Eliška Pácaltová)
Je to velmi náročná radost. Máme vysoké cíle a s každým pracujeme dost individuálně, to je prostě náročné. Pokaždé, když se nějaký posun povede, mám z toho radost a pocit z dobře odvedené práce. Kvůli takovým momentům jsem vlastně učitel. (Jan)
Radostné. Být u toho, když svobodně přemýšlí, říkají, co si myslí, svěřují se ve třídě, říkají si o pomoc a chytře zlobí nebo kladou zajímavé otázky, to nemůže být jiné, ne? (Ivan Čermák)
A co říkají Naší škole Praha rodiče dětí…
* Proč jste dali své dítě právě do této školy?
Hledala jsem školu, která respektuje dítě a jeho individualitu. Pro kterou je důležité nejen, co se učíme (tedy znalosti, dovednosti), ale i jak se to učíme a k čemu nám ty znalosti jsou dobré (učí děti, jak znalosti využít). A je pro ni důležité prostředí, ve kterém se děti učí – společné prostředí, o které všichni pečují. Která pomůže dítěti rozvíjet sebereflexi, vnímání sebe ve vztahu k druhým, vede dítě k zodpovědnosti. Která bude pro dítě, ale i pro mě, jako rodiče, partnerem. Kam dítě bude chodit rádo. (Markéta Chlupová)
Nadchl mě lidský, respektující, profesionální tým lidí, kteří věří v dítě, vidí jeho silné i slabé stránky a s osobním nasazením podporují dítě tak, aby se rozvíjelo po všech stránkách jako celistvá osobnost. (Hana Slabá)
Hledali jsme školu, kam se bude dítě těšit… a povedlo se. (Ivan Pavlíček)
Měli jsme skvělou zkušenost s pedagogickým týmem z předchozích let a souzníme v představách o moderním vzdělávání, kde se v prostředí respektu a přátelských vztahů mohou děti rozvíjet. (Lydie Bartošová)
Odpověď je strašně jednoduchá. Šli jsme za Štěpánkou. Ve skutečnosti za nás to rozhodnutí udělaly naše tehdy 13-ti leté dcery. Když se dozvěděly, že vedení 2. Scioškoly odchází, jednomyslně odmítly ve škole dál zůstat a chtěly, abych zjistila, kde budou Štěpánka a Ivan učit od září s tím, že tam tedy půjdou také. Záhy se ke mně dostala přes sociální sítě informace, že ani valná většina průvodců nehodlá na Scioškole bez Štěpánky a Ivana zůstat. A tak se zrodil nápad založit vlastní školu. No a znáte to, když je na stole nápad, který hodně lidem připadá jako nejlepší možné řešení daného problému, nejde už jen tak pustit. Tak se stalo, že tato obrovská energie způsobila zázrak a nová Naše škola za pár prázdninových týdnů opravdu vznikla. Její náplň byla hodně v souladu s tím, k čemu se snažíme naše dcery vést. Být aktivní, když je potřeba něco změnit nebo vyřešit, nečekat jen na změnu, ale být tou změnou či její součástí. (Eva Macková)
* Co podle vás motivuje vaše dítě být ve škole aktivní a vzdělávat se?
Celkové pojetí školy a vzdělávání – přirozené získávání informací kombinované s praxí, pocit bezpečí a svobody v hezkém prostředí, individuální přístup pedagogů ke každému dítěti, otevřená komunikace mezi světem dospělých a dětí, radost z výsledků na obou stranách. (Linda Skarlandtová)
Svoboda volby, co chce studovat, podpora pedagogů v podobě vedení respektujícího tuto volbu, zajímavé studijní pomůcky podporující fantazii a touhu experimentovat. (Tomáš Jelen)
Vhodný přístup, kdy je možná diskuze, aktivní zapojení, jistá míra svobodného rozhodování a podpora vlastní autonomie. Také zajímavá sociální skupina – poměr muži/ženy, inspirativní dospělí fungující jako vzor atd. (Lenka Králová)
Přátelské prostředí, entuziastičtí a empatičtí učitelé, zábavná forma výuky. (Ilona Čižinská)
V minulosti měl náš Adam problémy s motivací, ale dnes ho již žene vpřed touha něco umět, přesvědčit sám sebe, že na to má, že se může stále a stále zdokonalovat. Tým školy fantasticky podporuje děti v jejich rozvoji a touze vědět. Vedle toho citlivě koriguje nepatřičné chování a lenost. (Petr Lehký)
Ještě jsme položili pár otázek samotným žákům…
* Víte, proč se škola, do které chodíte, jmenuje Naše škola Praha?
No protože je naše, ne? (Julča, 5. třída)
Protože máme naše pravidla, naše vyučování a náš program, náš vlastní systém. (Tonda, 5. třída)
No, jako že je naše, že není jen učitelů. Že si všichni rozumíme a že jsme si všichni rovnocený a že jsme všichni spolu. Že si tu tykáme a tak. (Maty, 6. třída)
Protože to je naše škola! Protože tu školu tvoříme my a ne jenom učitelé. Není to nastavený na dospělý, ale školu si tvoříme my, abychom se v ní cítili dobře. (Kristian, 9. třída)
Já si myslím, že je naše, protože je naše. Že se o ni nestarají jenom učitelé, že to je prostě naše škola, a proto o ni pečujeme všichni. Jako třeba teď jsme dělali školníky, vymalovávali jsme třídy, protože jsme chtěli a ke škole se máme chovat pěkně. (Mikuláš, 6. třída)
*V čem se odlišuje od ostatních škol?
Přijde mi, že tahle škola se od jiných hlavně liší v přístupu učitelů k nám. Můžeme jim tykat, můžeme se s nimi normálně bavit o různých tématech a ani se nemusí týkat školy. Učitelé jsou k nám mnohem milejší než na státních školách. Když ve škole něco nepochopíme, tak to není tak, že bychom se to museli naučit doma, ale průvodci nám s tím pomáhají. Myslím si, že u nás ve škole je taková obecně příjemnější atmosféra. (Alena, 8. třída)
Tady známky nehrajou takovou roli jako v normální škole. Když se ti něco nepovede, tak to neznamená, že jsi nějakej nejhorší. Hlavně jde o to, jak se chováš v hodině a jakej k tomu máš přístup. Takže nejde ani tak o to, jak moc jsi chytrej, ale o to, jestli dáváš pozor v hodině a jestli tam pracuješ. (Maty, 6. třída)
Prostě tady se to s těma učitelama řeší v klidu a ne rovnou poznámkama a napomenutíma. (Martin, 6. třída)
Ta největší změna je v přístupu učitelů k nám, dětem. Ten přístup je lepší, než na státní škole. Chovají se k nám líp, spíš jako kamarádi a ne jako učitelé. (Kristian, 9. třída)
* Jak poznáte, jestli vám ve škole něco jde, nebo ne, když nedostáváte známky?
Jednou za čtvrt roku děláme testy a tam můžeme poznat, jak jsme na tom. Jinak mi přijde, že v průběhu prostě poznám, jestli mi to jde, nebo je potřeba se to doučit. (Alena, 8. třída)
V rozhovorech si to celý rozebereš, nejdřív vyplníš škály a potom to s učitelem všechno rozebereš. Co ti v hodině jde a nejde a ještě se zaměříš na nějakej cíl, co chceš zlepšit. A to nemusí být samozřejmě jenom učení, to může být třeba i v chování. (Miky, 6. třída)
Máme tripartity, tak tam nám vždycky řeknou, co se nám podařilo a v čem jsme se zlepšili. (Kamča, 5. třída)
Máme ty průvodky po celej blok a na konci toho bloku máme testový období, který je většinou jeden nebo dva týdny. Když se nám něco podaří, tak nás průvodce pochválí, anebo naopak řekne – Alexi, teď jsi byl moc hlučnej. (Alex, 8. třída)
Tady nehrajou moc roli známky, ale spíš rozhovory. Protože tam mi učitel toho řekne mnohem víc. (Maty, 6. třída)
*Jak to funguje, když se některé dítě o něco hlouběji zajímá?
Na konci průvodky máme vlastní téma, které nás zajímá. Musíme mít nejdřív splněný všechny povinný výzvy, ale tohle si můžeme potom splnit a je to vlastně součást průvodky. A když nás to zajímá, tak se můžeme průvodce doptat do hloubky a můžeme si s ním o tom popovídat. (Alex, 8. třída)
No, jak tam máme to vlastní téma, tak to může být cokoli. A potom máme ještě povinně volitelný – teď tam je třeba výzkum, tak udělám výzkum třeba jakej je rozdíl hustoty ve smetaně na šlehání a ve smetaně na vaření. (Jana, 8. třída)
Sepsal PhDr. Tomáš Bednařík